Vlastimil Milostný

Narodil se 8. ledna 1922 v Černé jako druhý syn řídícího učitele. Jeho otec byl přeložen na větší školu do Rudíkova, kde Vlastík strávil převážnou část svého mládí. Reálné gymnasium studoval ve Velkém Meziříčí, kde maturoval v roce 1942 (zde v těžké roli mladšího bratra výtečného studenta Karla). Po maturitě se vyučil a pracoval jako elektromontér u firmy Vávra a synové.

Rodiče koupili rodinný domek v ulici Pod Tratí ve Velkém Meziříčí, kam se přestěhovali.

Vlastík od mládí rád sportoval. Byl vynikajícím házenkářem, atletem – vytrvalcem a také lyžařem. Nedochovalo se mnoho jeho sportovních výsledků, ale víme, že 25. 2. 1940 se umístil na třetím místě v běhu na 6 km ve Velkém Meziříčí, když mu bylo 18 let. Zvítězil Jiří Špaček a před Vlastíkem se umístil další významný velkomeziříčský sportovec, nejen střední útočník kopané a hokeje, vítěz tabletenisového turnaje, ale i výtečný lyžař i skokan Ladislav Doležal. S Láďou Doležalem a Milanem Polákem zvítězil Vlastík Milostný 2. 3. 1941 v závodě hlídek na 14 km kolem Velkého Meziříčí. Jednoho z posledních závodů v období protektorátu se Vlastík zúčastnil 4. 2. 1945, a to XXVIII. lyžařských závodů pořádaných Sportklubem Nové Město na Moravě, kde se v kategorii II. třídy umístil jako druhý v závodě na 16 km. Na diplomu jsou podepsáni dva významní činovníci SK Nové Město, předseda Karel Mrkvička a jednatel Jiří Kadlec.

Takové sportovce za okupace dával dohromady se záměrem použít je k odporu dezaktivovaný důstojník čsl. armády František Zajíček (Kamil), tvůrce spojení v Radě tří (R3). Aktivního odboje se Vlastík Milostný zúčastnil od podzimu 1944 (Studnice – Cyril Musil), především jako spojka či obsluha vysílačky ve štábu spolutvůrce a velitele R3 Karla Štainera (Veselý – Štainer); mj. spolu s O. Videtičem, jako jeden ze dvou Štainerových kurýrů na velkomeziříčskou radnici 6. 5. 1945. Za okupace byl popraven starší bratr MUDr. Karel Milostný (8. 9. 1943) – sekundář v nemocnici v Hradci Králové, zapojen do odboje, dodával zprávy pro vysílačku, rozmnožoval letáky, pomáhal léčit ilegalisty, uprchlíky a jiné, což vypátralo gestapo. A na pochodu smrti zemřel jeho otec Bohuslav Milostný 17. 2. 1945 –Nordhausen-DORA. Bohuslav Milostný byl zatčen v červenci 1944 spolu s bratrancem Miloslavem (ten přežil) v rámci zatýkání odbojářů – učitelů, jejichž organizaci ustavil František Maloušek z Kadolce.

V roce 1945 odešel jako národní správce do Teplic, které si pro nádherné horské a k lyžaření ideální okolí zamiloval a kde žil až do smrti. V jednom dni roku 1948 se stal, jak říkával, i přes odpor ZV ROH a závodní organizace KSČ, z fabrikanta zametačem špon u ponků. Počátkem padesátých let pomohl přejít řadě lidí na Západ. Sám vystudoval vysokou školu a proslul jako člověk mimořádné energie a manažerských schopností v oboru při spouštění Severočeských elektráren, na inspektorátu bezpečnosti práce, a naposled jako náměstek v Litvínovských závodech. Zemřel po těžké nemoci 18. 12. 2002. Dvě dcery Vlastimila Milostného a jejich rodiny dodnes žijí v Teplicích. Manželka, absolventka velkomeziříčské školy Světlá, zemřela v letošním roce.

Na lyže nezapomněl, a když mohl, tak se zúčastňoval závodů v Čechách i na Slovensku. Ze sportovního mládí a z války mu zůstalo životní kamarádství s házenkářem Bořivojem Bílkem, Vlastimilem Štipákem, s Karlem Veselým-Štainerem, Frantou Zajíčkem a Vítem Fouskem, s Oldou Kotenem a dalšími.

Děkuji rodině Mikuláškových za pomoc při hledání materiálu k vzpomínce na Vlastíka Milostného.

Petr Zezula