František Zajíček

Zajicek-Frantisek-Radnovice-newKdyby město vyhlásilo anketu – významní sportovci města v století naší státnosti, byl by za lyžaře jedním z nich i František Zajíček. Podílel se na významném rozvoji tohoto sportu ve Velkém Meziříčí v nejtemnějším období Protektorátu v letech 1939 až 1943, než odešel do ilegality.

Připomínáme si jej v čase zimní olympiady, kdy se Zajíček zúčastnil olympiády v roce 1948 ve Svatém Mořici ve sportu, který do té doby neznal.

František Zajíček se narodil 15. listopadu 1912 v obci Radňovice u Nového Města na Moravě. Již od raného mládí bylo jeho velkou zálibou lyžování. Svůj první závod v běhu na lyžích vyhrál v devíti letech v Novém Městě na Moravě v roce 1921. Později závodil ve štafetových závodech a skoku.

V roce 1933 maturoval na novoměstském gymnaziu a byl přijat na vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. V roce 1937 zakončil studium akademie vyřazením v hodnosti poručíka pěchoty. Byl přidělen k pěšímu pluku v Dolním Kubíně. Ve svém volném čase se dále zabýval svoji zálibou lyžováním. Byl aktivním závodníkem Sportovního klubu Nové Město na Moravě – běžcem i skokanem.

61Po rozpuštění československé armády v důsledku anexe ČSR fašistickým Německem byl ministerstvem národní obrany v likvidaci přidělen k ministerstvu školství a převeden do Velkého Meziříčí jako úředník odboru školství. Bylo v den jeho narozenin 15. listopadu a psal se rok 1939.

Hned na začátku okupace se Zajíček zapojil do vojenského odboje. Podílel se na organizaci odchodu našich vojáků do zahraničí – tzv. východní cestou přes Slovensko. Sám měl odejít i s Karlem Štainerem – později vojenským představitelem odbojové organizace R – 3. Byl to jeho druh z lyžařského klání. Tajná cesta byla rozbita německou policií a oba odbojáři se museli vrátit zpět na Vysočinu. Karlu Štainerovi zařídil ilegálně pracovní knížku, občanskou legitimaci a sehnal mu zaměstnání lesního dělníka a Zahradišti na velkostatku Lichtenstein – Podstatzkého. Další činností byla vytvořena celá síť podzemního hnutí na okrese Velké Meziříčí. Karel Štainer už Veselý „Richard„ byl přemístěn na Novoměstsko. Přibylo také dalších ilegálních osob (mezi nimi gen. Luža, pplk. Svatoň, prof. Grňa a další ), kterým opatřoval občanské legitimace, prádlo, potravinové lístky a další potřebné věci. Opatřoval také byty pro ilegální schůzky. Materiály a zprávy předával osobně jednou týdně do Nového Města kpt. Soškovi nebo na Studnice Cyrilu Musilovi.

Skoky v_zamecke_rokli_01František je stále lyžařským reprezentantem Sportovního klubu v Novém Města na Moravě. Ve Velkém Meziříčí trénuje "na sucho", píše pro lyžařský seminář – připravujeme se na zimu I. a II.. Dále příprava lyžaře v létě a na podzim. V roce 1940 organizuje ve sportovním klubu Velké Meziříčí lyžařský odbor a hned plánuje běžecké závody kolem města na 10 km, okresní soutěž štafet tříčlenných hlídek a skokanské soutěže na přírodním můstku v zámecké rokli za Beckovou továrnou.

Sám se zúčastní mistrovství protektorátu na Pustevnách, kde novoměšťáci vyhráli štafetový závod v sestavě Balvín, Kosour, Musil a Fr. Zajíček. Mistrovství ČR 16. února 1940 Radhošť 18 km 3/5 Zajíček František 1:11:15 závod sdružený 179,3 + 228,0 = 407,3 30,5! 37,5 m skok prostý, I. třídy 6/8 Zajíček František 39, 42, 42 m. Ještě připomínáme rok předtím 1939 Garmisch-Partenkirchen – štafeta 3. místo Kosour, Zajíček Fr., Musil 2:50:44. Protektorát Čechy a Morava člen družstva novoměstské štafety 15.února 1940 Mistrovství ČR štafeta I. místo Kosour, Zajíček Fr., Musil.

Dále se objevuje ve výsledcích jen Zlatá lyže Českomoravské vysočiny – závod sdružený 2. místo v roce 1942.

Ve Velkém Meziříčí v létech 1940 a 1941 – jak vyplývá z dobového tisku se František Zajíček zúčastňoval řady závodů v běhu, družstev i skoku v zimním čase a v letních měsících mnoha lehkoatletických klání. V zimních soutěžích a závodech, jak je patrno z jeho diplomů je klasifikován vždy mimo soutěž. Ve výsledkových listinách atletických utkání SK VM s Třebíčí, sportovních hrách, sokolských župních závodů a jiných, jsou převážně uvedeny jeho výkony ve skoku do výšky, vrhu koulí a hodu diskem. Tam se setkává s mladými velkomeziříčskými sportovci např. Mirek Blecha skáče, hází, běhá sprinty a lyžuje. Vlasta Milostný lyžuje, běhá, hraje házenou. Láďa Doležal běhá a skáče na lyžích, hraje fotbal, hokej i ping-pong. Míla Krejčí, Vlasta Štipák, Mirek Večeřa, Káďa Novák, Franta Mecerod, Franta Josef, Pavel Hradecký, Beďar Klapal, Večeřa, Hlošek a řada dalších, jak vzpomínal František Zajíček. Z těchto kamarádů si Franta získal řadu spolupracovníků, kteří se objevují na fotografiích na Studnicích s Cyrilem Musilem jako lyžaři, kteří také přivezli nějaké prádlo, ponožky a další potřebné věci, které převážně získávali z oděvního skladu německého letectva FELDBEKLEIDUNGSAMT – v místní „Beckovce". František zase pomáhal zajišťovat kamarádům lyže, které v té době jsou problémem. Jsou odevzdávány pro německou armádu z celé obsazené Evropy. Má však kamaráda, který mu vždy vyhověl – vyráběl lyže – firma Chroust a Rohlík v Novém Městě.

Mustek u_Sidlu_02Z návštěvy Studnice posílá Franta velkomeziříčským lyžařům pohled s fotografií skokanského můstku, který tam postavil Cyril Musil. Okopíruje i novoměstský můstek a dle těchto vzorů postaví s přáteli ve Velkém Meziříčí skokanský můstek. Vstříc jim vyšel tehdy hrabě Podstatzký, který jim dal naproti Šidlovým v Nesměři k dispozici stráň i dokonce dřevo. Můstek postavili, dodělali svah a dopad. Měli ještě překlenout cestu na kterou měl být položen můstek pro snížení výškového rozdílu. Na tomto můstku postaveném v roce 1943 se bohužel neskákalo – zima ukončila veškeré lyžování ve Velkém Meziříčí.

Frantovi hrozí zatčení, a proto v roce 1944 odchází do ilegality. Z policejních personálních údajů je pohřešován od 5. července 1944. Symbolickou tečku za jeho lyžařské působení udělali jeho odchovanci až ke konci války, kdy Pavel Hradecký v XXVIII. Lyžařském závodu Sportovního klubu Nové Město na Moravě na 16 km dne 4. února 1945 se umístil jako první v kategorii II. třídy a Vlasta Milostný v témže závodě jako druhý.

František Zajíček v ilegalitě úzce spolupracoval s Cyrilem Musilem, hajným Josefem Pavlasem z Netína, z hlavním zpravodajcem R-3, kpt. gen. štábu Josefem Robotkou a přijímá krycí jméno Kamil. Ke konci dubna 1945 byl Zajíček povolán ke Karlu Veselému – Štainerovi – veliteli vojenského štábu R-3 do Tasova. Tragických událostí ve Velkém Meziříčí začátkem května 1945 se přímo nezúčastnil.

Po osvobození v roce 1945 zastoupil v Brně do činné služby jako zpravodajský důstojník a postupně byl povýšen do hodnosti štábního kapitána. Tam se také seznámil se svoji pozdější manželkou Marií, se kterou se v roce 1948 oženil.

Skoky v_zamecke_rokli_03Dále sportuje, lyžuje a věnuje si i atletice. Na mistrovství republiky v roce 1947 ve Špindlerově Mlýně vyhrála novoměstská štafeta ve složení František Balvín, Bohumil Kosour, Karel Dvořák a František Zajíček. V témže roce v Chamonix – Francie, mezinárodní závody vojenských hlídek 3. místo ČSR ( kpt. František Zajíček, voj. Karel Dvořák, Vlastimil Loub, Jaroslav Zajíček ). Přichází olympijský rok 1948 ZOH ve Svatém Mořici – Švýcarsko. František byl vybrán jako náhradník na ukázkový závod vojenských hlídek. Závod nakonec nejel, ale dle vzpomínek mistra sportu Karla Dvořáka měl jako nejzkušenější na starosti mazání lyží. Při tréninku československých bobistů se František seznámil s ing. Maxmilliánem Henrichem Ippenem. Ten žil ve Švýcarsku, měl židovský původ, německé jméno a československý pas. Prošel tábory třetí říše. Továrnu sebrali nacisté, Československo ho stíhalo za velezradu a přesto v roce 1948 ji reprezentoval na olympiádě. Jako bobista. Max. Ippen k původnímu dvojbobu zakoupil na místě za 4500 franků čtyřsedadlový bob a hledal pro něj posádku. Původně měl jet hokejový rozhodčí Vojtěch Okoličány z Bratislavy. Ten však dostal od hokejového svazu rozhodnout se, buď soudcování hokeje nebo boby. Rozhodl se a Ippenovi odmítl start na bobu. Nastoupil tedy náhradník František Zajíček. Bob řídil Ippen, další člen narychlo získaný byl nějaký student Ivan Šipaldo z Prahy – studující ve Švýcarsku a čtvrtým byl Procházka z bobsley klubu z Mariánských Lázní. Československý čtyřbob zajel v tréninku třetí nejlepší čas. V olympijském závodě pak nesehraná posádka obsadila 14. místo. Když po návratu vyprávěl Zajíček svým kolegům na vojenském velitelství v Brně zážitky z olympiády, zmínil se i o Ippenovi. "Ippen? Na toho máme zatýkací rozkaz", pronesl jeden z Zajíčkových kolegů. Ippen se do Československa nikdy nevrátil, ze Švýcarska se rodina přestěhovala do Salzburku, kde pracoval jako obchodní cestující. V roce 1950 získal opět rakouské statní občanství. Zemřel nečekaně při obchodní cestě do Paříže 28. května 1957 a je pochován na komunálním hřbitově v Salzburku v rodné hrobce Ippenů.

A František Zajíček – v roce 1949 zatčen orgány vojenské kontrarozvědky a uvězněn. Ve vykonstruovaném procesu v roce 1950 byl společně se svým druhem v odboji plk.gen.štábu Josefem Robotkou a dalšími důstojníky odsouzen pro zločin vyzvědačství a velezradu k doživotnímu vězení. Jeho velitel Josef Robotka byl popraven. Prošel věznicemi v Brně, Opavě, Praze, Plzni-Bory, Leopoldově a několika tábory na Příbramsku. Po jedenácti letech tvrdého žaláře propuštěn na amestii 10. května 1960 a vrátil se ke své ženě a synovi. Svého syna (narozeného v 11/1949) poprvé uviděl 27. května 1960 při soudním přelíčení u vojenského soudu v Brně. Ten dostal jméno po jeho krycím v odboji – Kamil.

Velice těžce hledal pracovní uplatnění, manuálně pracoval v místím JZD, kde později zastával funkci zootechnika až do odchodu do důchodu. Na podzim v roce 1986 těžce onemocněl, zemřel 19. ledna 1987 a je pochován v Novém Městě na Moravě.

Františkova jedna z prvních cest po amestii vedla právem za známými do Velkého Meziříčí. Jedním z nich byl JUDr. Miloslav Krejčí a ten když o něm vyprávěl, o jeho lyžařských dovednostech a stylu, vždy neopomněl sdělit: „Franta, ten neměl ruce, ale lopaty. Franta ten neměl plíce, ale měchy." Míla Krejčí byl v 70tých letech min. století předsedou SRPŠ na zdejších gymnáziu a byl to právě on, který pozval Zajíčka o pomoc při lyžařských výcvicích studentů na horách. A tak se František znovu vrací ke svým milovaným lyžím. Pamětníci velice oceňovali jeho umění zaujmout studenty pro lyžování a obdivovali jeho velký vypravěčský talent a životní zkušenosti. Velkomeziříčstí pamětníci při vzpomínkách na něj neřeknou jinak než "náš Franta".

V roce 1991 rozhodnutím ministerstva obrany byla Františkovi Zajíčkovi vrácena hodnost majora a ke konci roku byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka.

Měl jsem tu čest se s ním osobně poznat a jeho působení za protektorátu ve Velké Meziříčí společně s Pavlem Bařtipánem natočit na magnetofonový pásek v roce 1973.


Petr Zezula
Ski klub Velké Meziříčí
Listopad 2017

Ski areál Fajtův kopecVelké Meziříčí
  • Výborné napojenína dálnici D1
  • 3 sjezdové tratěk dispozici
  • Délka svahu430 m
  • 200 parkovacích
    míst
    u sjezdovky
  • Rozhlednapřímo u svahu
  • Restauracea ubytování
Provozovatel

SKI KLUB Velké Meziříčí s.r.o. Fajtův kopec 1741
594 01 Velké Meziříčí

Kontakt

+420 566 523 458 Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Buďte s námi v kontaktu
Sledujte náš
facebook

F

Mediální partneři
Hitrádio VysočinaRádio Kiss HadyRádio KrokodýlMusic DataVelkomeziříčskoTopkarmotoMoravská televize
Partneři projektu
Evropské strukturální a investiční fondyKraj VysočinaFond Vysočiny
Nahoru