Vleky a lanovky ve světě a u nás

Pokračování III. část

Odpověď k otázce: „ Ať to frčí!“ odpověděl nám Zdeněk Gabriel z Nového Města na Moravě, že tento lyžařský pozdrav zdomácnělý na Vysočině pochází z Jilemnice.

Vraťme se na začátek historie konce 19. století, kdy Mathyas Zdarsky založil sjezdařinu s lyžemi, s upevněnou patou a futrály, v nichž si sjezdař lyže (těžko použitelné pro chůzi) vynášel na horu. To osobní vynášení lyží bylo jeho velkou zásluhou a nedílnou součástí tehdejší sjezdařiny. Na to se však v roce 1908, kdy byl zkonstruován první lyžařský vlek jaksi zapomělo. Místní hoteliér a majitel mlýna Robert Winterhalder v Schwarzwalském Schoolachu spustil vůbec první zařízení k vytahování lyžařů a sáňkařů prostřednictvím průběžně se pohybující lanové dráhy. Zařízení ,svým dodnes platným principem oběžného kola, jednoznačně předběhlo dobu.

Ještě za habsburské monarchie byl téhož roku v jižním Tyrolsku zasazen první milník moderní historie alpských lanovek, otevřením vysuté kabinové lanovky z Bolzana do horské vsi Kohlern, oblíbeného vyhlídkového bodu. První světová válka však rychle pohřbila rodící se vyhlídkový turismus. Za to bylo vystavěno mnoho válečných lanovek díky faktu, že fronta v Dolomitech obsadila ty nejvyšší vrchy pohoří.

Do té doby se totiž, pomineme-li lanovky, pro sáňkaře a první lyžaře používal jednodušší princip navijáku vytahující upravené sáně. V roce 1909 měl tento systém i pětisetmetrový elektrický saňový vlek pro 20 osob i Špindlerův Mlýn. Odstraněnín saňí, pak vznikla varianta tz. hroznového vleku, který vytvářel hrozen lyžařů, přičemž jeden z nich musel lano vždy dolů svést. S rozvojem sjezdovek a lyžařské turistiky pak vznikají ve 40. a 50. letech vleky háčkové. Místo pevných kotev se na lano správným grifem nasadil kovový hák s provázkem a malou kotvičkou pod zadek. Dolů se kotvička většinou vozila omotána kolem pasu.

V roce 1934 spouští svůj patent curyšský inženýr Ernest Gustav Gonstam-jednoduchou zahnutou tyč pod zadek. Kotvový vlek pak vznikl přidáním druhé „nožičky“, aby tím získal tvar T. Kotva, T--bar či Pioche (krumpáč) byl na světě. Okamžitě vzniká slogan „vlek pro ni a pro něho.“ Schopnost spárovat neznámé lidi, seznamovat se kouzlem pomalého klouzání ve dvou na žádné sedačce nepoznáte.

V roce 1936 postavil polský Francouz Jean Pomagalski v Alpe d“Huez svůj první talířový vlek- -téléski. Jen připomínám, že Českoslovnsko koupilo jeho licenci až v roce 1975.

Málo kdo už ví, že Československo mělo také jeden světový primát. První sedačková lanová dráha pro přepravu osob nebyla postavena v Krkonoších, ale na Moravě z beskydské Ráztoky na Pustevny. V roce 1939 pražský Svaz lyžařů zadal Františku Weisnerovi-strojírny Chrudim (po znárodnění Transporta), stavbu jednosedačkové oběžné lanovky z pevným uchycením sedaček v délce 887 m. Provoz byl zahájen březnu 1940 a s ní vznikaly na Pustevnách i první sjezdovky. Prosperující firma Weisner postavila v licenci švýcarské firmy VON ROLL i lanovou dráhu na Sněžku v roce 1949. Stručně ještě připomenu, že v letech 1925 až 1929 vznikla první krkonošská kyvadlová kabinová lanová dráha z Jánských Lázní na Černou horu, v roce 1933 v Jizerských horách kyvadlová kabinová dráha na Ještěd a v letech 1946 až 1947 jednosedačková dráha Svatý Petr-Pláň ve Špindlerově Mlýně. Tak bychom mohli pokračovat lanovkou na Petřín, Dianu v Karlových Varech a co teprve v Tatrách.

O historii lanovek a vleků by se mohla napsat celá kniha.

V příštím pokračování se už konečně dozvíte, jak to bylo s tím prvním lyžařským vlekem na Vysočině a k jakému konstrukčímu systému jej přiřadit.

Použitá literetura: Ivan Sosna, ing Vít Moudrý časopis SNOW mag.